Rybářský klub, později První rybářský spolek v Plzni, jichž je MO ČRS Plzeň pokračovatelem, byl založen roku 1890.

Mnoho písemností se ze starých časů nedochovalo. Zčásti se staly domácími relikviemi odstupujících funkcionářů (hlavně dnes nezvěstná kronika spolku), téměř celý zbytek, hlavně knihy zápisů ze schůzí za První republiky, byl zničen při povodni roku 2002.

            Dochovaly se útlé knížečky výročních zpráv z roku 1901 a 1915, kniha zápisů z roku 1924, blanket členské legitimace z roku 1943, poválečně optimistická ročenka r. 1946, dobově tendenční ročenka z r. 1960, materiály k Výročním členským schůzím r. 1968, 70, 71 a 73,  jako poslední pak cyklostylovaná práce vydaná r. 1990 ke stému výročí organizace.

MO ČRS Plzeň 1 přivítá všechny archivní materiály, které by pomohly zmapovat a doložit historii rybaření, zapůjčené archiválie si okopíruje a vrátí majiteli.

            Účelem spolku v době jeho založení zdaleka nebylo provozovat sportovní rybolov. Spolek se snažil o ozdravění tehdy značně znečištěných řek, pokoušel se (ne vždy úspěšně provozovat rybí líheň, prováděl hospodářské odlovy na řekách (převážně do sítí) a ryby prodával, svým členům za zvýhodněné ceny.

Ve stanovách stály tyto hlavní body jeho činnosti:

1. Zvelebovati chov ryb v českých řekách.
2. Zasazovati se o vydání příhodných nařízení rybolovu v řekách a dotyčného práva cestou zákona.
3. Provozovati rybolov způsobem dovoleným a racionelním, jakož i hleděti k tomu, aby se tak dálo vůbec i mimo obvod spolkového majetku.
4. Pěstovat umělý chov ryb.

Od  počátku svého založení se klub snažil, aby soustředil ve svůj majetek všechny toky v Plzni a okolí. Až  na drobné výjimky se mu podařilo propachtovat tyto vody na 12 let.

Po vypršení této doby došlo ke sporu o další pronájem, protože se vytvořila konkurenční skupina tzv. Sportovního klubu, která se pokusila v dražbě vody propachtovat a provozovat pouze „sportovní“ metody rybolovu. Výsledkem bylo zvýšením pachtovného na tehdy značnou sumu 1600K za 12 let, ale Spolek, jako dosavadní vzorný hospodář měl právo dorovnat nejvyšší nabídku a pronájem získat.

Důsledkem bylo první výraznější zvýšení ceny rybářských lístků. Sportovní klub, později Rybářské sdružení na západě se sídlem v Plzni se od té doby snažilo Prvnímu rybářskému spolku konkurovat v pronájmech vod, boj se dokonce přenesl do sféry politické.

Nakonec v roce 1928 došlo ke sloučení obou spolků, Sdružení se rozešlo a stalo se členy našeho spolku.

V roce svého založení měl Spolek 64 členů, o dalším vývoji vypovídá tabulka:

Rok	1890	1895	1900	1905	1910	1915	1960	2007
Členů	64	170	177	145	145	229	2500	6400

Zmínku si zasluhují někteří významní členové tohoto spolku: Dlouholetý jednatel, řídící učitel V. Vaníček (1890-1899), předsedové  advokát JUDr. E. Dreyer – (1890-1896), prof. F. Částek (1897-1900), B Štrebl (1901-1912), pokladník V. Suchomel,(1900-1912), z významných osobností se ve výboru objevuje i JUDr. E Peták,  B. Fischl, jako revizor účtů zde v letech 1891-1893 pracoval i spisovatel K. Klostermann.

K rozmachu činnosti Spolku došlo v letech po první světové válce, kdy se díky pozemkové reformě změnily majetkoprávní vztahy k vodám. Význam ztrácí hospodářské odlovy na řekách a prudce stoupá počet členské základny, která se orientuje na lov ryb na udici.

Vrcholný rozmach zažívá sportovní rybolov ve třicátých letech dvacátého století, jak nám dokladuje v na svou dobu neuvěřitelně rozsáhlém díle Rybářský sport dokumentuje největší z autorů naší rybářské literatury Jaroslav Tejčka. Poprvé zde vyvstává esteticko - společenská funkce rybaření, rybář je pojednán jako ohleduplný milovník přírody a není jen opatřovatelem rybího masa.

Hospodářská činnost:

Od počátku své existence se plzeňští rybáři při chovu násad potýkali s problémy. Nejprve se pokoušeli provozovat „Stanici pro umělý chov ryb“ na zahradě Měšťanské Besedy, později ji přemístili na pozemek Hospodářské školy na Mikulášském náměstí. Výsledky byly ne vždy uspokojivé, přestože spolupracovali s tehdejší špičkou v chovu ryb, profesorem Dr. Antonínem Fričem z Prahy. Neúspěšný byl i pokus o chov sivenů v rybníčku na Zábělé, kdy byla násada zničena vandaly.

Chov násad (hlavně kapra) pro sportovní revíry se mohutně rozrostl hlavně po roce 1948 a víceméně pokračoval až do 90. let minulého století. Přínos byl jednoznačný, diskutabilní se později ukázala cena, za jakou se produkce dosahovalo. Vypěstování kilogramu násady stálo MO i několikanásobek skutečné tržní ceny, ale to tehdy bylo typickým rysem doby.

Po roce 1998 MO hospodařila na rybnících Lipno, Drahotín a Lobzy, město Plzeň jí poskytovalo Boleveckou rybniční soustavu. Vývojem poměrů a  v důsledku restitucí zůstal již jen rybník Lobzy, kde se chov ryb daří relativně dobře, nepokrývá ale potřeby spravovaných revírů, což v současné době, kdy převažuje nabídka ryb nad poptávkou není problém.

REVÍRY

V současnosti spravuje MO ČRS Plzeň 1 tyto revíry:   Mže 1
                                                                                      Radbuza 1A
                                                                                      Úhlava 1
                                                                                      Úslava 1

Roku 1970 patřilo naší organizaci rybářské právo na revírech: Mže 4, Radbuza 1A, Úhlava 1, Úslava 1, Mže 1, Klabavka 1, Mže 3, rybníky Vísky a Odval, Berounka 8, 9 a 10, od roku 1973 na nově vybudované Litické přehradě (Radbuza 1B).

Ve druhé polovině sedmdesátých let byla naše MO rozhodnutím nadřízených orgánů povinna předat tyto revíry do společného hospodaření zastřešeného tehdejším Krajským ČRS. Tehdy se ukázalo, že ne všechna tehdejší rozhodnutí byla zcela špatná, protože model krajského společného rybolovu se osvědčil jako životaschopný a zdárně prosperuje i v tržních podmínkách dneška. MO ČRS Plzeň je v současné podobě plně podporuje.

Po vytvoření fondu společného hospodaření rozhodl ÚS Plzeň odebrat naší MO i údolní nádrž Litice, revír Radbuza 1B. Příspěvky oraganizacím jsou totiž vztaženy na obhospodařovanou plochu. Trochu to připomíná závěr Cimrmanovského filmu Rozpuštěný a vypuštěný.

Sídla spolku:

Nejprve se výbor scházel v salonku Měšťanské Besedy, později pak v různých dalších podobných místech, až v padesátých letech mu byl přidělen dům v Pražské ulici naproti Masným Krámům. Zde byla později nákladem MO v suterénu vybudována i restaurace U Okouna. Tento dům pak tehdejší výbor rozhodl prodat a zakoupit sídlo na Roudné, kde MO pracovala do r. 2006. Koncem devadesátých let se organizace dostala do nezáviděníhodných finančních podmínek, nezbytné byly změny ve vedení. Razantním přístupem a uvedením organizačních záležitostí a financí do pořádku se MO ČRS Plzeň 1 stala moderní a prosperující organizací. Investice do zakoupení a rekonstrukce nového sídla na Doubravce v Masarykově ulici je toho dokladem.

Jiří Podskalský