Kamloops, British Columbia, Canada

Náš tým: Miroslav Lukáš, Martin Sušil, Martin Kočí, Ondřej Granát, Zdeněk Marek

Nezačalo to moc dobře, nevešli jsme se do letadla. Nejbližší spoj do Vancouveru letěl přes Istanbul. Dobrá, letěli jsme tedy přes Turecko. V Kanadě už šlo všechno hladce, v půjčovně aut i na hotelu. Poznali jsme také noční Vancouver. Druhý den jsme se přesunuli půjčeným Fordem do 300 km vzdáleného kempu u jezera Sullivan Lake (později pro nás bylo i závodním jezerem).

První, co vás v Kanadě přivítá, je nádherná příroda a všudypřítomné neuvěřitelné čisto. Týden v kempu jsme trávili tréninkem na jezerech, které jsou tu ve velkém počtu. Sjednali jsme si jako průvodce muškaře, který s námi jezdil po jezerech a ukázal nám i řeky. Takového průvodce měly všechny týmy. Křišťálově čistá voda na jezerech vyžadovala něco jiného než u nás. Nikde se nevysazuje, jsou tam jen přírodní duháci, krásné bojovné ryby. Přesto se s těmito podmínkami na jezerech nějak srovnáváme. Řeky nám šly dobře, braly mouchy jako u nás, duhák i bílá ryba (síh).

Na závodech už jsme byli bohužel méně úspěšní, počítač nám vylosoval nejhorší závodní úseky. Třeba na malé řece Similkameen River mi bylo řečeno: „Nesmíš dostat úseky 13 a 14.“ Samozřejmě jsem je vyfasoval. Rozhodčí mě upozornil, že čtyři závodníci přede mnou chytili celkem 7 ryb. Já po nich chytil 8, ale na většinu úseků, kde se chytalo 15 až 35 ryb, to nestačilo. Další den velká řeka Clearwater River předvedla něco úžasného. Táhnul jistý druh lososa a s ním všechny ryby v řece. Bohužel vše o 14 dní dříve. Některé úseky řeky byly úplně bez ryb. Úseky 11 až 14 byly dokonce bez jediné chycené ryby. Jdu na 11 a 12, kde se snažím najít nějakou rybu kromě lososa, ten se nepočítá. Představuji si nějakého starého páprdu, jak několik set kilometrů překonává peřeje a žere jikry lososa. Hledám ho! Deset minut před koncem brodím do obrovské peřeje. Dlouhým odhozem posílám mouchu za pomyslný kámen, který tvoří v peřeji mírné zpomalení. Byl tam, bohužel tak velký (okolo 70 cm), že mi to hned při výskoku utrhl. A smůla nás neprovázela jen při losování. Na posledním jezeře má každý z nás jen jednu rybu, já 450 mm, ostatní 460 mm, a tak to bylo celé závody.

Nakonec sedmá příčka na světě? Čekali jsme víc. Neuvěřitelné vzpomínky na zemi, kde  potkáváte neustále smějící se lidi a na rána s kávou u jezera, s tím se člověk jen těžko loučí.

Miroslav Lukáš